Polohovací lůžko

Paní Amálii je 87 let. Narodila se do rodiny zemědělce. Vychovala dvě děti a nyní, když je imobilní a nemůže se o sebe postarat, bydlí u své dcery. Přes to, že dcera o maminku dobře pečuje, chodí také do práce. Maminku ráno umyje, dá ji snídani, nachystá do lednice oběd a jede do práce. Dříve jí pomáhala dcera, která studovala. Nyní si domluvila odlehčovací službu, která za maminkou pravidelně jezdí kolem poledne, provede hygienu, vymění inkontinentní pomůcku, ohřeje oběd. S maminkou si povídá nebo trénuje paměť. Poslouchá, jak vzpomíná na svůj život třeba při prohlížení fotografií.

Paní Amálka leží celý den v polohovacím lůžku. Je převážně orientovaná. Sama se napije čaje, který má v dosahu v lahvičce, která se nevylije. Často mívá dobrou náladu. Vypráví o sobě a své rodině. Někdy se stává, že s pracovnicemi nechce komunikovat. A protože ze svého lůžka nemůže ovlivnit, kdo vstupuje do jejího pokoje, ovlivňuje to tím, že předstírá spánek a „probudí se“ až v momentě, kdy je připravena vejít s druhým do kontaktu.

Není jednoduché pečovat, ale ani být závislý na pomoci druhých lidí. Cílem odlehčovací služby je zastoupit pečujícího, aby si mohl odpočinout, vyřídit své osobní záležitosti a hlavně, aby náročnou péči zvládl a jeho rodinný příslušník mohl být doma.

V současnosti se lidé v mnohém inspirují ve zkušenostech dřívějších dob a vybírají si ty, které mohou použít i v dnešním moderním světě. Výjimkou není ani oblast péče o blízké, kteří jsou odkázáni na pomoc druhých, a která dřív probíhala doma. Souvisí to také se stárnutím populace a nedostatkem míst v pobytových zařízeních. Ale určitě to je i posun ve vnímání potřeb seniorů závislých na pomoci druhých lidí.