Pohádka

Dlouhá léta jsme měli v týmu sester jeptišku. Ta samozřejmě nosila za všech okolností řeholní hábit. Na slavnostní události měla klasický černý. Do práce nosila hábit v pískové barvě.

Byla to veselá a nebojácná žena. Častokrát jsme se nasmáli.

Jednou přišla do práce s úsměvem od ucha k uchu. „Já vám musím povědět mojí včerejší příhodu,“ začala. „Včera jsem jela autobusem. Stojím tedy na zastávce a vedle mě se postaví maminka s malou holčičkou. Ta se na mě tak kouká, tak se na ni usmívám a ona zatahá maminku za ruku a říká: Mami, mami, podívej, Křemílek!“

Že jsme se smáli pět minut vám asi nemusíme povídat.