Ranní ptáče

Z počátku se sestry ve službách střídaly. Měly ranní a odpolední směny. Některé byly rády, ale některým to zásadně komplikovalo život. Jedna z nich nebyla zrovna ranní ptáče (a vlastně do teď není) a obecně si pohlídat, jestli má ranní nebo odpolední, pro ni nebylo jednoduché.

„Ráno sedíme a čekáme na všechny, abychom si mohly předat službu. Jenže jedna nám stále chybí. Po pár desítkách minut už voláme, kde se zapomněla. No, co myslíte, zaspala,“ vypráví vrchní sestra a směje se. „Rána pro ni byla prostě náročná.“

To se ještě párkrát opakovalo a kolegyně si z ní už dělaly legraci. Ranní zaspávání se pro ni stalo specialitou, ve které vynikala.

Jednou ráno sestry sedí, probíhá předávka informací o pacientech a najednou vběhne do dveří náš opozdilec. Horečně se omlouvá, že zaspala a kolegyně na ni jen koukají: „Ale ty máš dneska odpolední.“ To jste teprve měli vidět. Při představě, že ještě mohla spát a je tu zbytečně, se jí značně přitížilo… A ani to se nestalo naposledy.