Štěstí

V začátcích hospice se sestry nestaraly jen o pacienty, ale také o finanční zajištění, sociální oblast, měly rozepsané služby na úklid pracoviště. Jednoduše dělaly všechno. Často zůstávaly v práci dlouho, a tak jim nezbývalo moc času na vlastní život.

Jedna z našich zakládajících sester nemohla najít termín u kadeřníka. Domluvily se tedy, že dorazí ráno ještě před prací.

Brzo ráno vstala a vyrazila ke kadeřnici. Odcházela nadšená. Nová barva, vyfoukané a natočené vlasy. „Připadala jsem si, že jdu na ples. Holky mě v práci chválily a já byla spokojená,“ směje se sestra. Zabalila tedy všechny věci a vyrazila k první pacientce. Vystupuje z auta, nahazuje tašku přes rameno, další bere do ruky. Udělá 2 kroky a něco jí spadne na hlavu. Podívá se nahoru a zrovna ji míjí pták. Podle jejích slov to byla labuť. My předpokládáme, že to byl přecpaný holub.

Snaží se situaci zachránit, takže rychle vytahuje kapesníčky a utírá si čerstvě umyté a natočené vlasy. Efekt je ale opačný a situaci to ještě zhorší. „Řekla jsem si, že s tím už nic neudělám. Nezbývala mi jiná možnost než jít k pacientce. Tak jsem šla,“ vzpomíná a kroutí hlavou.

Ve dveřích se už sestra směje nahlas a otevírající pán příliš nechápe. Bílého fleku si ale okamžitě všímá. „To nešlo přehlédnout.“ Sestra vylíčila celou situaci a smějí se všichni.

Rodina byla pohotová a naštěstí hned nabídla sestře, že se u nich může vysprchovat. Toho velice ráda využila. Její načesané vlasy ale už ztratily svůj šarm, čehož si kolegyně v Ondrášku hned všimly. Když jim vyprávěla, co se stalo, brečely smíchy. A pak ještě několikrát, když historku znovu a znovu vyprávěla.